Články pouze od jednoho autora pod unikátním kódem "fpr"
† 17. 11. 2010 | kód autora:
fprDnešek byl konečně jedním z mála teplých dnů v tomto období. Do běžeckého jsem se tedy převlékla hnedka po škole a vydala se vstříc své výdrži.. Dala jsem si jako předsevzetí, že se jen půjdu pomalu proběhnout, protože jsem dlouho nebyla. (Asi týden). Konečně jsem měla s sebou hodinky, takže jsem mohla pečlivě sledovat čas, který kupodivu ubíhal poměrně rychle. Po řádném strečinku jsem vyběhla a cítila, že to dneska půjde. Když jsem běžela už desátou minutu v kuse (pro mě poměrně úspěch), tak jsem si řekla, že dneska půjdu trénink na 2x12 minut. A jak jsem si řekla, tak jsem taky udělala. Chvílena dokonce i svítilo sluníčko a tak mi běh připadal velice příjemný..
Zrovna minulý týden jsem četla spoustu článků, jak při běhání správně dýchat nosem. Tak jsem to zkoušela. Nevydržela jsem to moc dlouho, ale pokusy byly ;) Jenže jak si tak běžim s tou mírně otevřenou pusou... Šup, a něco mě polechtalo v krku.. :)) Moucha blbá.. Okamžitě jsem si vzpomněla na tu reklamu na Orbit "po každém jídle" :))
S dnešním tréninkem jsem tedy moc spokojá, protože jsem zvládla to, co jsem si určila. Ve středu na to jdu zase;)
† 17. 11. 2010 | kód autora:
fpr
Dovolte, abych se představila. Od narození mi říkají Petra a je mi 17 let. Od malička jsem vyrůstala ve sportovní rodině. Běhala jsem na lyžích, hrála basket a běhala orienťák. Člověk by si řekl, proč jsem teda v běhání začátečník. Od mýho posledního orienťáku totiž uplynulo 5 let. Ve dvanácti jsem byla přijatá na gymnázium do Německa a tím moje sportování skončilo.. Jo, začla jsem chodit hrát s internátníkama hrát volejbal, ale co si budeme povídat, při plácaný se moc nezapotíte. A jak tak kynuly moje znalosti ve škole, kynulo i moje tělo.. Ne, nechci řikat, že bych bylo tlustá, to zaplaťpánbůh ne, ale že bych byla nějakej střízlík se taky tvrdit nedá. A asi jako skoro každá holka v mym věku jsem se pokoušela pár kil shodit, ale výsledek nebyl příliš ohromující.
V desátý třídě (=prvák) jsem začala chodit běhat.. No běhat :)) Spíš ploužit se. Ale nikdy mi to nevydrželo. Běhala jsem párkrát do měsíce. Tim myslim tak třikrát. Asi jsem si myslela, že se ty špíčky vytratěj asi po cestě. :) Jenže se nestalo a protože jsem člověk, kterej potřebuje vidět výsledky, aby se v něčem posunul dál a já výsledky pořád ne a ne vidět, radši jsem s tim sekla. Stejně jsem vždycky byla jenom naštvaná, že nevydržim běžet ani 400 metrů.
Minulej rok jsem začla běhat s jednou naší mentorkou, která má asi tak 45 kilo na svejch 170 centimetrů. No, ten pocit, že vedle níc se svejma 60ti kilama vypadám jako vepř jsem ještě bylo schopná vydržet, ale to, že jsem jí sotva stačila, přestože ona má dvě malý děti a je o 15 let starší, to už na mě bylo moc. Párkrát jsem s ní teda šla běhat. Ale zase jsem nevydržela dlouho. Naše "tréninky" vycházely tak jednou za 14 dní, takže o zlepsšní fyzičky bych raději pomlčela.
Takže, teďka jsem tady. Je 21 říjen a já se začínám s vámi dělit o mé zážitky při běhání...
† 17. 11. 2010 | kód autora:
fpr
Dneska jsem se rozhodla, že se půjdu proběhnout. To u mě většinou znamená tak na dvacet minut, ale dneska to bylo jiný.
Podívám se na teploměr.. Ach jo, 6 stupňů. Tak aspoň mi nebude vedro.. To jsem ještě nevěděla, že tomu bude jinak. Včera jsem si koupila svůj první funkční rolák, a tak jsem ho samozřejmě musela dneska vyzkoušet. Ještě tepláky (těšim se, až si našetřim na nějaký dobrý běžecký kalhoty), botasky (5 let starý :/ :))) a bundu na běžky.. Vylezla jsem před barák ale hned jsem zalezla, protože jsem se musela vrátit pro čepici.
vyšla jsem rychlejší chůzí ten vražednej kopec, abych se dostala k lesu. Už před týdnem jsem se koukala na google, jakou trasu bych mohla běžet, našla jsem jednu hezkou, ale 10 kilometrů dlouhou... Zatim nic pro mě. Ale jak tak stojim na tom kopci, tak si řikám : "mohla bys to zkusit, jenom pomaloučku.." Tak jsem se rozhodla. Na křižovatce jsem odbočila a vydala na desetikilometrovou trasu.. Jo, ze začátku to bylo super.. Bylo to totiž z kopce.:)
Po dalších dvou kilákách to vypadalo, že se otočim a půjdu zpátky. Přešla jsem do chůze a asi dvě minuty šla. Všimla jsem si, jak jsou dvě minuty běhu taaak strašně delší, než dvě minuty chůze.Cesta vedla převážně po asfaltu, nic moc, vzhledem k tomu, co nosim při běhání na nohou.
Konečně jsem uviděla ty vysněný rybníky, který ohlašovaly půlku trasy. Radost mě ale přešla hnedka, jakmile jsem si vzpomněla, že mě čeká ještě stejně dlouhá cesta zpátky a otvírákem druhé poloviny trasy je silnice, vedoucí do nekonečných výšin. Šla jsem tudy naposled tak před třema rokama. Vzpomínám, že jsem se do toho kopce dvakrát zastavila a to jsem jenom šla. Takže jsem z ploužení přešla znovu do chůze, zatla zuby a vydala se vstříc převýšení. No, musim říct, že ten kopec vlastně tak hroznej není. Nechci myslet na to, jakou jsem měla fyzičku, když jsem tu minule šla, že jsem se musela zastavovat. Takže když jsem vylezla nahoru, řekla jsem ji, že ho příště zkusim vyběhnout.
Ale to už jsem běžela po polní cestě. Běh jsem střídala s chůzí, přece jenom už mě začínaly lenivět nohy. Cestou jsem potkala spoustu zvířat. Nejdřív tažnýho koně, potom okolo mě na poli proběhly dvě srny, pak ještě dva koně za ohradou, dva psy, co za mnou hnedka se štěkotem běžely a taky ovce a krávy a nakonec sousedovic psa. Ale to už jsem byla před domem.
Ani si neumíte představit, jak jsem byla ráda, že jsem se osprchovala.
Přestože jsem uběhla tak 3/4 trasy, měla jsem dobrej pocit. Zase jsem pro sebe něco udělala.;)
Takže běhu zdar a zase příště;)
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
